Jak zázemí rodiny ovlivňuje zdraví a pohodu českých dětí? Wellbeing dětí v Česku úzce souvisí se sociálním a ekonomickým zázemím rodiny. To spoluurčuje míru životní spokojenosti a má velký vliv na duševní a fyzické zdraví. Dospívající z méně majetných rodin čelí výrazně vyššímu riziku depresí, psychosomatických potíží a obezity než děti z ekonomicky zajištěného prostředí. Tyto rozdíly dál prohlubuje nižší participace v organizovaném sportu a chybějící návyk k aktivnímu trávení volného času, společně s rizikovými trendy, mezi něž patří například nadměrná konzumace energetických nápojů. Záchrannou sítí a stabilní oporou se pro znevýhodněné děti stávají učitelé a škola.
14 588. Tolik dětí ze 246 škol napříč Českem nám umožnilo anonymně nahlédnout do svého soukromí. Jejich odpovědi tvoří nejkomplexnější datovou sadu o životě mladé generace. Abychom porozuměli tomu, jak zázemí rodiny ovlivňuje zdraví a životní styl dětí, sledujeme jejich socioekonomický status (SES). Ten nám říká, jakou startovní pozici dítě ve společnosti má.
Protože se dospívajících nemůžeme ptát přímo na výši příjmů rodičů, jejich vzdělání či pozici v zaměstnání, které často ani neznají, používáme k měření mezinárodně uznávanou metodiku FAS (Family Affluence Scale). Tato metodika sleduje konkrétní materiální zázemí rodiny – od vlastního pokoje přes počet aut a počítačů až po možnost vyrazit na společnou dovolenou. Tato perspektiva dovoluje objektivně určit socioekonomický status (SES) dítěte a rozdělit českou dospívající populaci na tři skupiny:
⭣ FAS: rodiny s nižším zázemím
(spodních 20 %),
⌀ FAS: střední třída
(60 %),
⭡ FAS: nejvíce zajištěné rodiny
(horních 20 %)
FAS je zkratka pro Family Affluence Scale - jednoduchý způsob, jak u dětí popsat materiální zázemí rodiny, které slouží jako spolehlivý ukazatel socioekonomického statusu. Neptáme se jich na výplatu rodičů ani na složité údaje o zaměstnání či dosažené vzdělání, které děti často neznají. Místo toho sledujeme konkrétní věci, které jsou pro děti srozumitelné, například zda mají vlastní pokoj, kolik má rodina aut či počítačů, zda má doma myčku nebo jak často jezdí společně na dovolenou. Děti pak rozdělujeme do tří skupin: spodních 20 %, středních 60 % a horních 20 %. Díky tomu můžeme porovnat děti, které vyrůstají v nejméně a nejvíce zajištěných podmínkách, a zároveň zachovat širokou „střední“ skupinu jako běžný referenční rámec. Nejde o to rodiny “škatulkovat”, ale lépe porozumět tomu, jak se zázemí promítá do zdraví, pohody a každodenního života dětí.
Ukazuje se, že toto rozdělení je pro pochopení zdraví a životního stylu dětí klíčové. Často je dokonce silnějším faktorem než jiné, mediálně mnohem vděčnější vlivy – třeba dnes tolik přetřásaný vliv mobilů a času stráveného u obrazovky. Optika SES také dovoluje nahlédnout neviditelnou dělící čáru, která v Česku existuje už od narození a má významný vliv na zdraví populace.
Data ukazují, že materiální zázemí rodiny funguje jako silný prediktor psychické pohody. Děti z méně majetných rodin mají o 57 % vyšší riziko výskytu depresivních stavů. Rozdíl je patrný i v celkovém vnímání života – děti s nižším socioekonomickým statusem mají zhruba poloviční šanci na vysokou životní spokojenost.
Projevují se rozdíly také v prožívání stresu nebo pocitech osamělosti? Ano. Riziko, že dítě ve věku 11–15 let bude trpět chronickým pocitem osamění, je u skupiny s nízkým statusem o 38 % vyšší oproti jejich vrstevníkům z bohatších poměrů.
„Nerovnosti v duševním zdraví jsou jedním z nejzávažnějších zjištění studie HBSC. Ukazuje se, že socioekonomický status není jen zařazení na škále chudý – bohatý. Jedná se o faktor, který významně ovlivňuje hmotnost ‚emočního batohu‘, který si děti nesou do života. Pokud chceme skutečně řešit wellbeing dětí, musíme se zaměřit na systémovou podporu těch, kteří startují z méně výhodných pozic.”
Co je ale ještě důležité – děti ze znevýhodněného prostředí pociťují výrazně nižší podporu ze strany rodiny a vrstevníků než děti ze sociálně a ekonomicky zajištěného prostředí. Naštěstí data ze školního prostředí nabízí naději, protože právě ti znevýhodnění mají větší důvěru ve své učitele (viz následující zjištění, kapitola 2/5).
Děti z méně majetných rodin pociťují k učitelům vyšší důvěru než jejich bohatší vrstevníci. A ze strany pedagogů vnímají také vyšší míru podpory. V jedné věci se ale neliší – bez ohledu na SES se děti do školy ne-těší podobně.
Socioekonomické znevýhodnění se ve školním prostředí projevuje jako dvojí zátěž. Co tím myslíme? Děti z rodin s nižším statusem dosahují v průměru horších studijních výsledků – 49 % z nich vykazuje průměrný či podprůměrný prospěch, zatímco u dětí ze zajištěných rodin je to „jen“ 37 %. Zároveň tyto děti pociťují slabší podporu v kolektivu spolužáků – dospívající z lepších poměrů mají o 34 % vyšší šanci na kvalitní vrstevnické vztahy.
Právě v tomto kontextu se ukazuje zásadní význam učitele jako ochranného faktoru. Zatímco děti z ekonomicky zajištěných rodin čerpají podporu z rodinného zázemí a od vrstevníků, pro dospívající ze znevýhodněného prostředí se klíčovou osobou často stává učitel. Může pro ně být tím, u koho nacházejí uznání a pocit bezpečí, které nemusí být v jejich domácím prostředí samozřejmostí.
Děti se slabším socioekonomickým zázemím:
„Zjištění o podpoře učitelů je jedním z nejpozitivnějších výstupů analýz studie HBSC. Ukazuje se, že české školy dokážou alespoň částečně vyrovnávat sociální propasti tím, že nabízí jistý druh vztahové kotvy tam, kde jsou jiné zdroje podpory oslabené. Pedagogové zde nefungují jen jako ti, kdo předávají znalosti, ale jako klíčoví průvodci, kteří znevýhodněným dětem poskytují jistý pocit stability, který v domácím prostředí nemusí být samozřejmostí.“
Děti ze znevýhodněného prostředí mají téměř dvojnásobné riziko nadváhy a obezity. Nejde přitom o to, jak moc výživově „hřeší“, ale o to, co v jejich jídelníčku chybí. Data ukazují překvapivé zjištění: v nezdravých návycích jsou si české děti napříč společenskými vrstvami v zásadě rovny. Rozdíl v každodenním pití slazených nápojů (13,6 % u ↓ SES vs. 11,5 % u ↑ SES) nebo konzumaci chipsů (5,3 % vs. 4,8 %) je minimální.
Skutečný rozdíl se projevuje jinak, ve zdravých návycích a režimu. Zatímco děti z dobře situovaných rodin nezdravé věci v jídelníčku doplní množstvím ovoce a zeleniny, u dětí z chudších poměrů tato „kompenzace“ chybí. Každý den jí ovoce jen 35 % z nich, oproti polovině jejich zajištěnějších vrstevníků.
I u té nejobyčejnější věci, jakou je čistá voda z kohoutku, narážíme na neviditelnou bariéru návyku. Přestože je v Česku voda z kohoutku obecně kvalitní a prakticky zdarma, pije ji denně o 8 % méně znevýhodněných dětí. Symbolem chybějícího režimu jsou pak snídaně: více než třetina dětí z nemajetných rodin v týdnu vůbec nesnídá.
Podobně rozevřené nůžky vidíme u pohybu. U dětí ze znevýhodněného prostředí si všímáme, že:
Rozdíly v pohybové aktivitě dětí v Česku ale nepramení z finanční nedostupnosti sportovních kroužků, ale spíše z odlišného rodinného zázemí a přístupu ke zdraví jako prioritě. Zatímco vyšší socioekonomický status rodiny přirozeně rozšiřuje portfolio volnočasových možností, základní formy pohybu zůstávají finančně dostupné všem. Bariérou k pohybové aktivitě pro znevýhodněné děti tak není primárně cena, ale chybějící návyk k aktivnímu životu a nižší zdravotní gramotnost. V rodinách s vyšším vzděláním a statusem je pochopení benefitů pohybu a rizik neaktivity silnější, což se propisuje do životního stylu dětí.
„Tato zjištění potvrzují silnou souvislost mezi socioekonomickým statusem a zdravím. Děti z chudších rodin čelí větším překážkám v přístupu ke zdravé výživě a méně často se účastní organizovaných pohybových aktivit. Výsledky zároveň ukazují, že nerovnosti ve zdraví nejsou dány pouze individuálními návyky, ale také širším sociálním a komerčním prostředím. Děti ze znevýhodněného prostředí mají méně příležitostí ke zdravým volbám a současně jsou více vystaveny nezdravým vlivům. Řešení proto vyžaduje komplexní přístup: podporu rodin a škol, posilování zdravotní gramotnosti i opatření, která budou vytvářet zdravější prostředí pro každé dítě.“
Také rizikové chování českých dětí není plošné, ale můžeme u něj sledovat pomyslnou dělící čáru určenou zázemím rodiny. Dospívající ze znevýhodněného prostředí (↓ SES) mnohem častěji patří mezi kuřáky. A výrazně vyšší je u nich také konzumace energetických nápojů.
V číslech:
Zajímavou výjimku představuje spánek. Děti z méně majetných rodin mají o 19 % nižší pravděpodobnost spánkového deficitu než jejich zajištěnější vrstevníci. Zatímco u dětí z bohatších rodin mohou ukrajovat ze spánku intenzivní sociální vazby (tzv. sociální jet lag), u znevýhodněných dětí může být delší doba spánku odrazem větší míry izolace.
Nelze tedy říct, že celkový životní styl je méně nebo více rizikový v jedné ze sociálních skupin – spíše vidíme, že jednotlivé oblasti zdraví a chování nesledují vždy stejný sociální vzorec.
Na úvod hodně dobrá zpráva – v materiálním zajištění dětí patří Česko do evropského průměru. Česká republika se v mezinárodním srovnání sítě HBSC pohybuje přesně uprostřed žebříčku.
S průměrnou hodnotou materiálního zázemí (FAS 8,26 na škále od 0 do 13, viz níže) se naše vlast řadí po bok zemí, jako jsou Anglie, Španělsko nebo Finsko.
Co je ale pro Česko specifické (a tak dobrá zpráva to již není), je dopad socioekonomických nerovností na životní šance dětí a teenagerů. Zatímco se celkové materiální podmínky dětí v posledních dvou dekádách postupně zlepšovaly, dopad rodinného zázemí na jejich zdraví a budoucnost zůstává v Česku nebývale silný.
Přestože tedy v Česku nemáme extrémní příjmové rozdíly a naše země se řadí stále více mezi bohaté, data potvrzují, že startovací podmínky vytvářené v rodinném prostředí, u nás určují kvalitu duševního zdraví nebo třeba studijní úspěšnost výrazněji, než je tomu v mnoha jiných zemích (pro kontext se podívejte do studie OECD, která tento fakt potvrzuje). Česko tak stojí před výzvou, jak zajistit, aby materiální standard rodiny přestal být dělicí linkou či složitě prostupnou bariérou, která definuje wellbeing a startovní pozici dospívajících do života.
„Česko patří v materiálních ukazatelích mezi relativně úspěšné země a v oblasti fyzického zdraví dětí se řadí dokonce mezi nejlepší v Evropě. V dopadu nerovností na duševní zdraví dětí a jejich úspěšnost ve škole ale patříme k zemím s největšími rozdíly. Naším cílem proto nemůže být pouze zlepšovat celková čísla, ale především snižovat rozdíly, které stále příliš často určují startovní pozici dětí a jejich životní zkušenost.“
2022
sběr dat
246
počet škol
11–15
věk dětí
14 588
počet dětí
