Report: Děti přibírají. Část z nich si to nepřipouští.
Report: Děti přibírají. Část z nich si to nepřipouští.
Report: Děti přibírají. Část z nich si to nepřipouští.
Více než pětina dospívajících má nadváhu nebo je obézní. Počet dětí, které mají nějaké to kilo navíc, meziročně roste. Sice plíživě, ale jistě. Potížím s vyšší hmotností čelí častěji chlapci než dívky. Pro děvčata je zase větším tématem tzv. body image – pocity z vlastní postavy a hmotnosti více „řeší“. Vnímání vlastního těla má významnou souvislost s psychikou dospívajících. Jakou? Přečtěte si v jednom z našich zjištění podložených daty mezinárodní výzkumné studie HBSC.
Každý třetí až čtvrtý český chlapec se potýká s nadměrnou hmotností. Nadváhu má 20 % kluků a dalších téměř 9 % patří mezi obézní. U českých dívek jsou čísla o něco lepší – nadváhu má 13 % z nich a pouze 4 % českých školaček lze klasifikovat jako obézní. I tak ale každá šestá dívka v Česku ve věku 11–15 let patří do skupiny dětí s kily navíc.
Mění se počet dětí s nadváhou či obezitou s věkem? Ano, mírně klesá! Menší část školáků z nadměrné hmotnosti lidově řečeno „vyroste“. Studie HBSC porovnává děti v 11, 13 a 15 letech. U chlapců se sníží z 31 % v 11 letech na 30 % ve 13 letech, respektive na 26 % v 15 letech. U dívek pak 18 → 17 → 15 %. Podobný trend lze sledovat v případě, že se zaměříme pouze na kritickou kategorii obézních (11 → 8,3 → 7,7 % ♂ a 4,6 → 3,4 → 2,9 % ♀).
„Ukazuje se také, že obezita je často rodinný problém. Z našich výzkumů vyplývá, že děti, jejichž rodiče jsou obézní, mají vyšší riziko obezity. Pokud má dítě jednoho obézního rodiče, má 50% šanci na rozvoj obezity. Pokud jsou obézní oba rodiče, pravděpodobnost se zvyšuje dokonce na 80 %.“
Vždyť na vesnici není gym!
Hmotnost dětí klasifikujeme podle referenčních růstových tabulek. Nejprve vypočítáme hodnotu BMI (Body Mass Index) podle standardního vzorce, tedy hmotnost (v kg) vydělená výškou (v m2). A následně podle přesného věku dítěte (v letech a měsících) přiřadíme do jedné ze čtyř kategorií – podváha / normální hmotnost / nadváha / obezita. Chcete vidět, jak to funguje v praxi? Přejděte do naší akademie a BMI (svoje, svého žáka, svěřenci či klienta) si spočítejte.
Důležitá věc: Zatímco u dospělých jsou hranice těchto kategorií pevné, u dětí se liší s každým měsícem věku. Příklad? Pro školáka, kterému je 12 let a 6 měsíců, je hranice nadváhy o trochu jiná než u jeho spolužáka, kterému je o 2 měsíce více. Rozdíly v klasifikaci jsou i mezi oběma pohlavími – na chlapce ve věku 12 let a 6 měsíců se uplatňuje jiný výpočet než na stejně starou dívku.
Podle toho, jak se stravují mí rodiče, tak se stravuju i já. Když je doma salát, dám si salát.
Podváha aneb Na opačném pólu
Okolo 4 % chlapců a 5 % dívek má „podváhu“. Čísla u dětí, které mají výrazně menší než obvyklou hmotnost, se drží dlouhodobě na stejných hodnotách a s věkem spíše klesá (u 15letých jsou to 3 %). Přesto je důležité i tuto kategorii sledovat – zejména v kontextu poruch příjmu potravy a souvisejících potíží.
Jak se vyvíjela dětská nadváha a obezita v posledním čtvrtstoletí? Když srovnáme náš poslední výzkum (2022) s těmi předcházejícími (díváme se až do roku 1998), tak na jedničku do žákovské to nebude. Počet dětí s normální hmotností (normálním BMI) klesl o téměř 10 procentních bodů (z ~82 % na ~73 %). A jelikož dětí s podváhou je procentuálně stále stejně, je zřejmé, že se děti „přelévají“ do kategorií nadváha či obezita.
Pokud chcete získat časový kontext i s „dobovými“ informacemi, podívejte se na náš starší report z roku 2019 (dataset 2018). Tehdy jsme psali také o tom, že dětí s vyšší hmotností je více v chudších rodinách. To potvrzuje i nejnovější sběr dat.
„Nárůst počtu dětí s nadváhu a obezitou se neděje skokově. Je mírný, ale kontinuální, dalo by se říct plíživý. Takže si na to česká populace začíná ‚vizuálně zvykat‘ a fakt, že na ulicích potkáváme více a více dětí s kily navíc, nejspíš neregistrujeme. Od roku 2010 přitom přibylo o více než polovinu dětí s obezitou – ze 4 % na dnešních 6,3 %.“
Tento trend není ničím, co by bylo specifické pouze pro mladé Čechy. S rostoucí mírou nadváhy a obezity se potýkají i další státy. Nicméně ve srovnání se stavem před dvěma dekádami (rok 2002), kdy jsme na tom byli v evropském srovnání spíše dobře, čeští chlapci nyní již průměrná čísla sítě HBSC převyšují (28,6 % v Česku | 26,9 % ve světě) a dívky se průměru stále více přibližují (českých 16,2 % oproti 17,3 % ve světě).
Relativně dobře si z pohledu nízkého výskytu nadváhy a obezity vedou 🇳🇱 Nizozemci, 🇧🇪 Belgičané a 🇩🇰 Dáni. Dobrá data ukazují také „stány“ – 🇰🇿 Kazachstán, 🇰🇬 Kyrgyzstán a 🇹🇯 Tádžikistán.
Velmi špatně z hlediska nadváhy a obezity jsou na tom země, jakými jsou 🇭🇺 Maďarsko, 🇲🇹 Malta, 🇲🇰 Severní Makedonie, ale třeba také 🇨🇦 Kanada či jižní národy – 🇵🇹 Portugalci, 🇨🇾 Kypřané či 🇬🇷 Řekové.
Lidi si nevaří doma jídlo a chodí třeba do mekáče a pak tloustnou.
Jedna věc je skutečná hmotnost na škále podváha – normální hmotnost– nadváha – obezita. Jiná otázka je, jak dospívající svou hmotnost vnímají. Mladý hoch může mít pár kilo navíc, ale vlastně si toho ani nevšimne a je se svou hmotností „v míru“. Mladá dívka může být statisticky v normě, ale připadá si tlustá… Zhruba takhle vypadá jeden ze závěrů, které z našich dat vyplývají, pokud to hodně zjednodušíme. Jaké jsou ty další?
To, jak se vnímám, souvisí s názory ostatních. Když mi říkají, že jsem hezká, tak pak o sobě taky takhle přemýšlím.
A kolik je kterých? Na chlup přesně dvě třetiny dětí ve věku 11–15 let (66,7 %) jsou štíhlí realisté. Do této dvoutřetinové většiny řadíme i ty, co si o sobě myslí, že jsou hubení a mohli by pár kilo nabrat. Ve skupině realistů s kily najdeme více chlapců (17 %) než dívek (11 %), což odpovídá tomu, jak jsou děti a teenageři s nadměrnou hmotností rozdělení v populaci. Podobně jsou rozvrstveni také ti, co kila navíc neřeší (12 % ♂ a 5,5 % ♀) – všimli jsme si ale, že do téhle skupiny patří jen 4 % dívek ve věku 15 let. Zrcadlově naopak je to u štíhlých a nejistých – sem spadá více dívek (15 %) než chlapců (6 %).
Když někdo řekne „Hej, ty tam máš špek“, holka si řekne, že je tlustá a musí zhubnout. Kluk naopak řekne „Prosím tě, podívej se na sebe“. Holky si to víc berou.
Jaká je dynamika body image? Jak se vnímání vlastního těla vyvíjí v čase? Projděte si následující body a podívejte se do grafů pod nimi vycházejících z datasetů 2002 a 2022.
Častý názor je, že za epidemií obezity stojí užívání digitálních technologií. Podívali jsme se na to ze dvou úhlů pohledu. Nejdříve podle typu uživatele:
Sociální sítě? Ne tak docela. Naše studie HBSC neprokázala přímou souvislost mezi intenzitou užívání sociálních sítí (jestli je někdo používá málo, nebo hodně) a vyšší tělesnou hmotností.
Problémové hraní her? Jen trochu. U malé skupiny tzv. problematických hráčů (kteří kvůli hrám zanedbávají školu a kamarády) je riziko obezity mírně vyšší (1,4×).
Obrázek se mění, když se zaměříme na ČAS strávený u obrazovky, tedy tzv. digi čas:
Sociální sítě (4+ hodiny denně): I zde je souvislost nepatrná. Mezi dětmi, které tráví na sítích do hodiny denně, a těmi, které tam jsou přes 4 hodiny, je v podílu dětí s nadváhou jen minimální rozdíl (22 % vs. 24 %).
Hraní her (4+ hodiny denně): Tady je rozdíl ZÁSADNÍ. Zatímco z dětí hrajících do hodiny denně má nadváhu či obezitu zhruba 19 %, u hráčů s časem 4+ hodiny je to už přes 31 %.
Co si z toho vzít?
Není to technologie jako taková, ale spíše způsob a doba jejího využívání. Zatímco sociální sítě se zdají být z hlediska hmotnosti neutrální, nadměrný čas (4+ hodiny denně) strávený hraním videoher je jednoznačným rizikovým faktorem.
Dospěláci jsou pořád v kanceláři a doma mají stále nějaké povinnosti, tak nemají čas s náma jít ven.
Tohle se ví už dávno a naše data to „jen“ potvrzují: Tělesná hmotnost souvisí s pohybem a stravovacími návyky. Ti, kteří se hýbou, pravidelně snídají či konzumují více ovoce a zeleniny, mají BMI v normě. A naopak.
Ale to není jen o sportu, ale i o jídle, a hlavně odpočinku.
Pak jsou tu ale další souvislosti, o kterých se tak často nemluví, protože nejsou patrné „na první dobrou“. Když jsme se do našich dat z posledního sběru podívali důkladně, zjistili jsme, že děti, které se potýkají s nadváhou či obezitou…
Špatná psychika? Hranicí je nadváha
Pro to, aby čeští školáci reportovali většinu výše uvedených negativních jevů, stačí překročit hranici nadváhy. Dále se zvyšující se hmotnost (obezita) už statisticky velký rozdíl pro oblast duševního zdraví či rizikového chování neznamená.
Kluci to mají v hlavě prostě jinak a neřeší to.
A nakonec jsme se podívali na to, zda lze z výzkumu vysledovat souvislost mezi příslušností k jedné z našich čtyř kategorií body image a psychickou stabilitou, respektive reportovanými psychickými potížemi. A co myslíte? Je tam…
Nejlépe si vedou štíhlí realisté, ale jen o něco lépe než Ti, co kila navíc neřeší. V indikátorech dotýkajících se duševního zdraví se tyto dvě skupiny dospívajících v zásadě neliší. U „neřešičů“ jsme si přeci jen všimli o něco horšího spánku a lehce vyšší úrovně konzumace alkoholu a elektronických cigaret… ale to je vše. Co z toho plyne? Že když je vám 11–15 let, chcete z hlediska duševního wellbeingu patřit do těchto dvou skupin.
A taky, že nejspíš nechcete být realisté s kily, jelikož se u vás s velkou pravděpodobností objeví všechny sledované psychické obtíže, stejně jako častější užívání návykových látek, nižší sociální opora či pocity osamělosti… A už vůbec nechcete být štíhlí a nejistí. Pro ty platí to samé v bledě modrém. Vlastně ne. Spíš v 50 odstínech černé, jelikož tahle kategorie „disponuje“ všemi uvedenými problémy, jen ještě mnohem výrazněji.
Ale abychom nekončili negativně. Naše výzkumy neděláme proto, abychom strašili. Děláme je proto, abychom věděli. A hledali cesty. Jednou z nich je také naše Akademie. Nabízí všem, kdo pracují s dětmi, ale i přímo dospívajícím, způsoby jak s nadváhou, obezitou a body image pracovat. Jak o nich mluvit. A jak najít cestu ke změně, když ji budeme chtít udělat.
2022
sběr dat
246
počet škol
11–15
věk dětí
14 588
počet dětí
