Sociální sítě a gaming u školáků

Mladí Češi na sítích:
11–15leté školáky dělíme dle intenzity využívání sociálních sítí do čtyř skupin

Neuživatelé / neaktivní uživatelé

18 %

Nejsou v kontaktu přes sociální sítě, popř. pouze sporadicky. Jejich poměrně vysoký počet je dán tím, že nemalá část 11letých dětí má omezený či zakázaný přístup k sociálním sítím. Do této kategorie počítáme také děti, které na sociálních sítích mají účet, ale nevyužívají ho.

Běžní uživatelé

51 %

Zdaleka největší skupina uživatelů, jejich počet zůstává v čase stabilní. Používají sociální sítě v normální, obvyklé míře. Zkrátka mainstream, který má sociální sítě v oblibě, využívá je pravidelně každý den, ale velké množství volného času věnují offline světu.

Intenzivní uživatelé

23 %

Sáhnou po telefonu a projedou, „co je nového“, vždy když mohou, v kontaktu s online světem jsou prakticky neustále. Intenzivním uživatelům ale sociální sítě nezasahují negativně do plnění povinností či vztahů s rodinou a vrstevníky. Sociální interakci si tito uživatelé dovedou užívat.

Problematičtí uživatelé

8 %

Užívání sociálních sítí nese znaky problematického chování s rizikem rozvoje závislostí. Neúspěšně se pokoušejí omezit čas strávený na sítích, zanedbávají své koníčky, lžou o množství času stráveného na sociálních sítích nebo se kvůli němu dostávají do konfliktu s rodiči. Naplňují 6 z 9 kritérií sledovaných výzkumem a je pro ně typické, že jim čas trávený před obrazovkami velmi negativně zasahuje do ostatních sfér života.

Zajímáte se o výsledky výzkumu do detailu?

Na tomto odkazu najdete detailně zpracovanou metodiku naší výzkumné práce s popisem designu sběru dat, výzkumného souboru, konstrukce dotazníku či interpretace výsledků.

Naše klíčová zjištění

1/9

Houstone, 8 % mladých Čechů má problém

Každý dvanáctý český školák ve věku 11–15 let (přesně 8,3 %) patří do kategorie tzv. problematických uživatelů sociálních sítí. Jsou to mladí lidé, kteří se neúspěšně pokoušejí omezit čas strávený na sítích, zanedbávají své koníčky, lžou svému okolí o množství času stráveného na sítích nebo se kvůli němu dostávají do konfliktu s rodiči či kamarády. Jenže to není vše. Problémy se sítěmi jdou ruku v ruce s dalšími problémy. Častější deprese, vysoká konzumace energetických nápojů, málo spánku a životní nuda – to jsou některé z charakteristik odlišujících problematické uživatele sociálních sítí od zbytku populace.

S čím je problematické užívání sociálních sítí spojené?

Až 2–4násobně zvýšené riziko depresí, podrážděnosti, pocitů skleslosti, osamělosti, emocionálních problémů či problémů s chováním než u běžných uživatelů.
Nižší vnímaná sebeúčinnost.
Nezdravé stravovací návyky: až 6násobně vyšší pravděpodobnost pravidelné konzumace energetických nápojů či 2násobně vyšší u konzumace chipsů.
Méně pohybu a sportu, více sezení.
Zhoršený spánek: pouze poloviční až třetinová šance na splnění spánkových doporučení.
3–4× vyšší riziko (kyber)šikany – jak v podobě oběti, tak agresora.
Chatrnější sociální vztahy s vrstevníky, ale i s rodiči.
Zhoršený vztah ke škole – nižší obliba školy, horší prospěch, zvýšený pocit stresu ze školních povinností.
Zvýšené riziko užívání návykových látek – opakovaná opilost, cigarety i konzumace marihuany.

DŮLEŽITÉ! Vztah mezi problematickým užíváním sociálních sítí a rizikovými faktory životního stylu je pravděpodobně obousměrný – tedy nelze jednoznačně určit, zda například zvýšené riziko depresí či nepříliš dobré vztahy s vrstevníky jsou důsledkem, nebo naopak příčinou problematického užívání sociálních sítí.

Co je sebeúčinnost?

Koncept spojený se zvládáním psychické zátěže, psychickou odolností a motivací k výkonu. Jedná se o důvěru ve vlastní schopnost ovlivňovat svůj život. Do jaké míry věřím, že zvládnu překonat problémy, výzvy. V angličtině mu odpovídá termín „self-efficacy“ (v češtině se většinou nepřekládá) a souvisí se schopností člověka nalézat řešení problému a dokončovat činnosti/aktivity, do kterých se pustí nebo pustit musí.

2 otázky spojené se sebeúčinností:

Jak často se ti podaří najít řešení, když se o to snažíš?
Jak často zvládneš dokončit věci, když je začneš dělat?

„Na zjištěná data lze nahlížet i obráceně – 92 % dětí výrazný problém nemá. Zároveň platí, že upozorněním na potenciální problém u malé části dětské populace nechceme užívání sociálních sítí démonizovat. Výsledky nejnovějšího výzkumu totiž v zásadě potvrzují naše předcházející zjištění: sociální sítě a elektronická média jsou zcela přirozeným nástrojem, který k naší nejmladší generaci neodmyslitelně patří a do značné míry ovlivňuje jejich úspěch v kolektivu a životní spokojenost.“

Michal Kalman, vedoucí výzkumného týmu studie HBSC.

2/9

Holky, bacha! aneb Sítě jako dívčí doména

S trochou nadsázky se dá říct, že sociální sítě jsou dívčím královstvím – dívek najdeme mezi problémovými uživateli zřetelně více než chlapců (10 % ♀, ale jen 6 % ♂ napříč věkovými skupinami). Je důležité všimnout si, že počty problematických uživatelek se skokově zvyšují mezi 11. a 13. rokem života, tedy v okamžiku, kdy dívky přecházejí na 2. stupeň ZŠ (7,3 → 13,3 → 9,8 %). Naproti tomu u chlapců s věkem dochází k mírnému poklesu (7,3 → 6,7 → 5,1 %).

Srovnatelnou dynamiku lze pozorovat také u intenzivních uživatelek, kdy počet dívek patřících do této skupiny s věkem výrazně přibývá (17→ 24→ 30 %). Čísla sice rostou i u chlapců, ale jen mírně (19 → 21 → 24 %). Zároveň platí, že dívek najdeme méně mezi dětmi, které sítě nevyužívají vůbec či sporadicky (15 % ♀ a 20 % ♂).

Sítě nejen jako únik před nepříjemnostmi

Jak vypadá srovnání mezi dívkami a chlapci v projevech problematického užívání? Zaměřili jsme se na sociální sítě jako prostředek úniku před nepříjemnými pocity, na neúspěšné pokusy zredukovat čas na sítích, na zanedbávání ostatních aktivit (škola, koníčky) a další známky problematického užívání sociálních sítí.

„Předkládaná zjištění studie HBSC jsou v souladu s výzkumem EU Kids Online. Podíl dětí nadužívajících internet, stejně jako výskyt s tim souvisejicich příznaků, např. zanedbávání spánku či času na úkoly, ale i kamarady, vzrostl výrazně už během pandemie COVID-19. A ani ústup s tím spojených opatření očividně nevedl k návratu na „předpandemické” hodnoty.“

David Šmahel, vedoucí výzkumného týmu IRTIS z Masarykovy univerzity.

Kde je hranice pro „zdravé“ používání sociálních sítí?

Rodiče dětí a mladých lidí se často ptají, jak odlišit normální užívání sociálních sítí a elektronických médií od potenciálně nebezpečného. Odborníci na online chování se postupně odklánějí od kritéria doporučované délky času stráveného u obrazovek (2 hodiny denně). V souladu s nejnovějšími poznatky tuto hranici určují doprovodné symptomy a jevy (nikoliv čas před obrazovkami). Nebo ještě jinak: délka času stráveného před obrazovkou může poukázat na potenciální problém. Ten ale vzniká až v okamžiku, kdy užívání sociálních sítí negativně ovlivňuje další aspekty života, jakými jsou koníčky, plnění školních či jiných povinností či vztahy s okolím, především s rodiči a vrstevníky.

3/9

Žádné sítě, žádný problém? Omyl!

Ani úplná „abstinence“ s sebou nenese jen samá pozitiva. Neuživatelé vnímají nižší sebeúčinnost, reportují lehce vyšší riziko depresivních stavů a také nižší úroveň pohybové aktivity. Studie si všímá i zvýšeného rizika problémů ve vztazích s vrstevníky i rodiči ve srovnání s běžnými a intenzivními uživateli. Na druhou stranu neuživatelé v nejmenší míře konzumují návykové látky, stávají se v menší míře oběťmi (kyber)šikany a nejvíce plní spánková doporučení.

„Všimli jsme si ale ještě jednoho zajímavého fenoménu. U řady sledovaných oblastí životního stylu mladých lidí je důležitou proměnnou socioekonomický status rodiny – tedy jak na tom je ekonomicky a sociálně rodina, z níž dítě pochází. Děti z chudších rodin mají často větší potíže. V případě sociálních sítí tomu tak ale není. Intenzivních či problematických uživatelů je stejně mezi chudšími a ekonomicky zajištěnými dětmi. Sociální média jsou v tomto velmi ,rovnostářská‘ a měří všem stejně. Podobný závěr se týká i rozdílů mezi regiony nebo při porovnání vesnic a měst. Zásadnější rozdíly nejsou patrné tak jako u jiných indikátorů.“

Petr Baďura, datový analytik české části celosvětové studie HBSC.

4/9

Češi? Světově „podprůměrní“

Z hlediska intenzity využívání sociálních sítí u mladých lidí se Česká republika řadí mezi státy s výrazně nižším počtem intenzivních i problematických uživatelů – níže uvedený graf souhrnně představuje všechny země zapojené do celosvětového výzkumu, vychází však z dat z roku 2018 (data z roku 2022 budou doplněna v nejbližší době). Zajímavá je v tomto ohledu i tzv. teorie normalizace, která zjednodušeně říká, že v zemích s vyšší průměrnou mírou užívání sociálních sítí jsou i potenciální dopady takového chování vnímané jako méně závažné.

5/9

Intimní věci. Online, nebo z očí do očí?

Umí se mladí Češi bavit jinak než online? Tak určitě! Pouze jeden z pěti (přesně 19 %) upřednostňuje komunikaci o svých vnitřních pocitech online. Jedná se častěji o dívky (21,4 % ♀ vs. 16,6 % ♂). Zcela zřetelný je v tomto ohledu nárůst s věkem – čím starší, tím preferovanější je internetová komunikace (z 9 % na 27 % mezi 11. a 15. rokem). Totéž, jen opačnou optikou: osobní sdílení pocitů preferuje 65 % chlapců a 56 % dívek. S věkem tento ukazatel rychle klesá (76 → 58 → 48 %).

Problematičtí uživatelé „řeší“ online

Není překvapivé, že preference face-to-face komunikace v osobních záležitostech souvisí také se způsobem užívání sociálních sítí. Běžným uživatelům je přímý mezilidský kontakt příjemnější v 59 %, u intenzivních se drží na 52 %, ale u problematických uživatelů klesá až na 37 %.

6/9

Virtuální kámoši

21 % dětí mezi 11 a 15 lety je každodenně v kontaktu s přáteli, se kterými se poprvé potkali na internetu. U 11letých se to týká každého osmého, u 15letých každého čtvrtého školáka. Nejčastěji – zcela logicky – jsou v online kontaktu s „virtuálními“ přáteli intenzivní (39 %) a problémoví uživatelé (42 %). U všech uvedených čísel došlo ve srovnání s minulým sběrem dat k nárůstu v řádu nižších jednotek procentních bodů (souhrnně za všechny věkové kategorie z 16 % v roce 2018 na 21 % v roce 2022). Tento vývoj lze ale považovat za zcela přirozený.

7/9

Kluci (si) hrajou

Děvčata uživatelsky „dominují“ na sociálních sítích. Chlapci mají jasnou nadvládu ve světě počítačových her. Každý den hraje 48 % z nich, kdežto u dívek je to pouze 16 %. Pokud kritérium zpřísníme a porovnáme data pro většinu dnů v týdnu (ne denně), pak je poměr mezi pohlavími 65 % ku 25 %. Počet pravidelných hráček (4+ dny týdně) s věkem navíc výrazně klesá (35 → 24 → 17 %), u chlapců zůstává stabilní (66 → 66 → 64 %).

8/9

Problematické hraní? 13 % kluků, 5 % dívek

Znaky problematického hraní se objevují přibližně u 13 % chlapců a 5 % dívek. V obou případech sledovaný jev klesá s věkem, nicméně u dívek je tento pokles markantnější (z 6 na 3 % ♀ oproti 15 → 11 % ♂) při srovnání nejmladší (11 let) a nejstarší (15 let) věkové kategorie, na něž se naše studie zaměřuje. Chlapci pak výrazně častěji uvádějí „symptomy“, že jediné, na co byli schopni myslet, bylo hraní (38 % ♂ vs. 20 % ♀), cítili se mizerně, když nemohli hrát (19 % ♂ vs. 10 % ♀), nebo se kvůli hraní hádali s ostatními (22 % ♂ vs. 10 % ♀).

S čím je problematické hraní spojené?

2–3násobně zvýšené riziko depresí, pocitů osamělosti, skleslosti či emocionálních problémů ve srovnání s „normálními“ hráči.
Snížená sebeúčinnost.
Nezdravé stravovací návyky: 4násobné riziko pravidelné konzumace energetických nápojů a 2násobné u chipsů.
Méně pohybu, více sezení.
Výrazně horší spánkové návyky.
A další…

DŮLEŽITÉ! Vztah mezi problematickým hraním a rizikovými faktory životního stylu je pravděpodobně obousměrný – tedy nelze jednoznačně říci, zda například zvýšené riziko depresí či emocionální problémy jsou důsledkem, nebo naopak příčinou problematického hraní. Rizikové faktory spojené s problematickým hraním jsou téměř totožné s těmi, které jsme identifikovali v případě problematického užívání sociálních sítí.

Piki, piki, nehraju

Hry na počítači, tabletu nebo mobilu vůbec nehraje 5 % chlapců a 28 % dívek. Dalších 7 % chlapců a 20 % dívek k nim sedne méně často než jednou za týden.

„Považujeme za důležité zdůraznit, že zatímco u hraní počítačových her a videoher existuje klasifikace ,herní porucha – závislost na hraní her‘ dle MKN-11, v případě sociálních sítí podobné zařazení chybí. Online svět sociálních sítí se přitom v mnoha aspektech tomu hernímu podobá.“

Petr Baďura, datový analytik české části celosvětové studie HBSC.

9/9

Rodiče, děti online a společné hraní

Zatímco rodiče (nebo alespoň jeden z nich) mají dobré povědomí o tom, jak jejich děti tráví svůj volný čas (78 %), v případě online aktivit je situace jiná – podle výpovědí dospívajících jsou rodiče v obraze o jejich online životě jen ze 43 %. Rodičovské povědomí se neliší u chlapců a dívek, ale klesá s věkem. U „fyzických“ aktivit ve volném čase jen pozvolna (z 83 % v 11 letech na 71 % v 15 letech). U internetu pak dramatičtěji – z 56 % u 11letých na 27 % u dětí v 15 letech. Zajímavé také je, že 15 % mladých Čechů hraje alespoň jednou týdně počítačové hry společně se svou rodinou. Většinou se jedná o chlapce (20 % ♂ vs. 10 % ♀) a patří většinově do skupiny běžných uživatelů/hráčů.

Screen time: Dvanáctá hodina odbila, obrazovka ještě svítila

Před obrazovkami trávíme spoustu času. Mezi dětmi a mladými lidmi ve věku 11–15 let je 6 % těch (9 % ♂ a 3 % ♀), kteří uvádějí, že do mobilů, tabletů či obrazovek počítačů hledí 7 a více hodin denně. Kupříkladu u dětí, které vykazují znaky problematického hraní, je to ale mnohem více: 23 % ♂ a 22 % ♀. Podobné je to v případě intenzivních a problematických uživatelů sociálních sítí (23 % ♂ a 22 % ♀).

Roste počet dětí s problematickým užíváním sociálních sítí. 13 % chlapců se potýká s nadměrným hraním

Sociální sítě. Screen time. Gaming. O čem se na stránce dočtete?

Studie v číslech

Mladí Češi na sítích:
11–15leté školáky dělíme dle intenzity využívání sociálních sítí do čtyř skupin

Zajímáte se o výsledky výzkumu do detailu?